Těšili jsme se na obří setkání. Covid nám to neumožnil. Sešli jsme se tedy v menším počtu, ale i tak to bylo hutné setkání. Na chatě u Jany-Blejka bylo krásně. Vzduch houstl vzpomínkami už v pátek večer. Dorazilo vozidlo se starší SUPí generací, než je ta moje (Pigi, Marek, Jana). Pak přijeli Kotrbovi v kostkovaných kilto-sukních, objevil se i Zvonko-SUP Mireček. Někteří se mohli zdržet jen krátce, třeba Ivka a Koštík. A poprvé v životě jsem byla při zpěvu u táboráku doprovázená elektrickou kytarou zajímavého designu. Holt pokrok nezastavíte.
V sobotu po snídani bylo pár zahřívacích seznamek a během práce najížděli další SUPi – Pickovi, Míkovcovi, Cejnarovi, Blejkova sestra a moje sestra Irena. Prořezával se les. A po práci jsme se vrhli na dvoumetrové aktivity: Paddleboard, střelba z luku, kuše i vzduchovky, čajový dýchánek, různé tvoření. Za splnění úkolů jsme získávali části mapy k pokladu, kterým byla semínka dvoumetrové slunečnice. Mezitím už se na rožni otáčela SUPí pečínka – ten pták sice nebyl dvoumetrový, ale masa bylo dost. Večer příjemně utíkal za vyprávění historek ze SUPích akcí. A bylo hezké porovnávat, jak si stejnou událost každý pamatuje trochu jinak.
Hodně SUPů se ještě v sobotu večer rozlétlo do svých hnízd. Nás pár zbylých se v neděli probudilo do mokrého rána. Déšť ale brzo přestal a ještě jsme se vydali na procházku po okolí. Nezbývá než doufat, že příští jaro se podaří uskutečnit Mršinu v původním rozsahu a bez roušek.